Dneska zase v lavici
potýkám se s rovnicí,
nerovná se, vždyť mám v lásce
deficit!
Až odhalím neznámou,
co mi bere přízeň tvou,
jenom zlomky ze tvý holky
zůstanou!
Náladu mám pod nulou,
prý ses líbal s Vendulou,
chyby sbíráš, když se díváš
na druhou!
Moje matematika
ta se školy netýká,
je v ní po tvý lásce touha veliká!
Suchý počty z učebnic
neřeknou mi vůbec nic
o tom, zda mě můžeš mít rád trochu víc!
Kde je kód, veličina,
vzorec nebo příčina,
hypotéza, že bys mě vzal
do kina?!
Tvoje stálé proměnné
pro koho jsou? Pro mě ne!
Konstantní jsem, nedělím se
o tebe!
Odmítám žít v závorkách,
z tvých záporů nemám strach,
tvoje klady když mám tady
na dosah!
Blízkost tvojí osoby
na srdce mý působí,
jeho rytmy algorytmy
násobí!
Počítám, že jedenkrát,
až řekneš, že máš mě rád,
věc je jasná, budu šťastná
na kvadrát!
Bude přímo úměrná
lásce mojí láska tvá,
vyřeší se má rovnice
nádherná!
Moje matematika
ta se školy netýká,
je v ní po tvý lásce touha veliká!
Sudý počty z učebnic
neřeknou mi vůbec nic
o tom, zda mě můžeš mít rád trochu víc!
Moje matematika
ta se školy netýká,
je v ní po tvý lásce touha veliká!
Sudý počty z učebnic
neřeknou mi vůbec nic
o tom, zda mě můžeš mít rád trochu víc!
Moje matematika
ta se školy netýká,
je v ní po tvý lásce touha veliká!
Sudý počty z učebnic
neřeknou mi vůbec nic
o tom, zda mě můžeš mít rád trochu víc!
