Někdy se ví, co bůh chystá
A že se nedaj stihnout všechna místa,
Ale je to dobrák, altruista,
Vždyť mi dal tebe, domov, přístav.
A v něm jsi ty, celý můj svět,
Laskavá náruč i zběsilý let
A kolem nás hudba, jedna z těch krás,
Kdy po zádech běhá nám mráz.
Vždyť víš, srdce nehasnou.
Ale může se stát,
Jak častokrát,
že začnu se bát.
Pak nesmíš to vzdát.
Na všechny z tvých cest,
Má jediná z hvězd,
Svítím ti dál.
A co když strhne mě proud?
Pak musíš plout,
Mít z vavřínů vor
A na něm neusnout.
Na všechny z tvých cest,
Má jediná z hvězd,
Svítím ti dál.
A teď už cítím jak sprintuje čas.
Ještě než usnu, chci slyšet tvůj hlas.
Ať zůstane věcných i těch pár chvil,
Kdy zpívalas ze všech svých sil.
Že kořínek tvůj je tuhý jak kmen.
Stromy však dorostou, nezapomeň.
Ale v korunách vedou tisíce tras.
Na konci každé sejdem se zas.
Vždyť víš, srdce nehasnou.
Ale může se stát,
Jak častokrát,
že začnu se bát.
Pak nesmíš to vzdát.
Na všechny z tvých cest,
Má jediná z hvězd,
Svítím ti dál.
A co když strhne mě proud?
Pak musíš plout,
Mít z vavřínů vor
A na něm neusnout.
Na všechny z tvých cest,
Má jediná z hvězd,
Svítím ti dál.
Vždyť víš, srdce nehasnou.
Ale může se stát,
Jak častokrát,
že začnu se bát.
Pak nesmíš to vzdát.
Na všechny z tvých cest,
Má jediná z hvězd,
Svítím ti dál.
A co když strhne mě proud?
Pak musíš plout,
Mít z vavřínů vor
A na něm neusnout.
Na všechny z tvých cest,
Svítím ti dál.
Někdy se ví, co bůh chystá.
